Pohádka

Tupík ve škole

Toto dílo je (1/13) součást sbírky: 
Ostrovské pohádky
  

„My asi víme.“

„Ne asi, my si myslíme.“

„Tedy, my bychom chtěli.“

„Ano, ano chtěli bychom prosím.“

Pan ředitel rozhlas vypnul a prohlásil, že by to takhle nikdo nepochopil, protože to nechápe ani on a to je ředitel. Takže se oba mají dohodnout, kdo to oznámí. Tupík jako pravý gentleman dal přednost Ostence, ale ta řekla, že to tedy ne a že má mluvit on. Potom hroch zapnul znovu rozhlas a řekl: „Haló haló. Zvláštní školní hlášení. Jistě jste si všimli, že nám chybí pan školník. Žáci prvního ročníku Tupík a Ostenka mají jisté indicie, ale to vám řeknou sami. Vlastně to řekne jen Tupík.“

Tupík se nadechl a spustil: „My si s Ostenkou myslíme, že pana školníka sežrala špína. Nevíme, jestli to pomůže, ale abychom se jej pokusili zachránit, musíme vygruntovat celou školu. Po panu školníkovi zůstala jen špinavá louže, a když ji Ostenka umyla, ta louže bědovala a potom se objevily školníkovy boty. Takže máme podezření, že by to mohlo tímto způsobem fungovat. Prosím všechny, aby se dnes po škole zúčastnili záchranné mycí mise.“

A Ostenka dodala: „Ano, ano, mise prosím.“

Po návratu do třídy všichni žáci spustili ohromný halekavý ryk spojený s aplausem a paní učitelka, která měla právě hodinu, řekla, že jestli je to pravda, dostanou od ní oba velikou jedničku.

 

Odpoledne se ve škole sešlo asi sto žáků s rodiči, příbuznými a každý měl s sebou nějaký ten hadr, koště, nebo kýbl. Tupíkovi přišla na pomoc maminka i tatínek. Když ten zástup pomocníků Ostenka uviděla, řekla Tupíkovi, že jde domů a že se vrátí s jarem. Tupíkovi bylo moc líto, že tu tak dlouho Ostenka nebude, ale měl teď za úkol rozdat práci a posílal pomocníky hned tam a hned onam. Když byla práce rozdána, uviděl Tupík Ostenku, jak se vrací s nějakou lahví. Teď teprve pochopil, že Ostenka neříkala s jarem, ale s Jarem. Jar je totiž mycí prostředek. Na to on ani nepomyslel. To bude tím, že holky mají jiné myšlení.

Když byla po několika hodinách škola vyčištěna a špína se válela jen v popelnicích, opravdu se pan školník objevil. Byl tak dokonale umyt, že z něj zůstaly jen obrysy. A tak druhý den žáci školníka vybarvili.

 

Zazvonil zvonec a začalo normální vyučování.

Pardon.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
1
avatar

0